O MNĚ

Jmenuji se MVDr. Veronika Paloušová a narodila jsem se v roce 1992. Bydlím v Krkonoších, tedy v krásné přírodě. Mám vystudovanou Střední odbornou školu veterinární v Hradci Králové a Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně.

Od malička jsem toužila po pejskovi, rodiče však byli proti! Nakonec se podařilo přemluvit rodiče, že si pejska pořídíme. Velké rozhodování bylo o plemeni, byly tu návrhy jako francouzský buldoček, dalmatin, boxer, kokršpaněl, nakonec jsem zvítězila a bylo rozhodnuto, vyhrál to bernský salašnický pes!! Tak začalo hledání po inzerátech. Obvolávání až asi po měsíci nám bylo konečně odpovězeno, že mají volného pejska. A tak jsme se na štěňátko jeli podívat k paní Erbanové do Pařezské lhoty a to 5.11.2004. Paní nám ukázala malou chlupatou kuličku, a bylo rozhodnuto. Podmínky, ve kterých pejsci byli nám to ještě více ulehčili, protože všude štěkalo asi 80 psů, v ne pěkných podmínkách a Britečka jsme tam nechat nemohli. Den D přišel 11.11.2004 kdy jsme si domů našeho malého Britečka dovezli. Hned bylo všem jasné, že to bude můj pejsek!! Bylo to to nejlepší rozhodnutí jaké jsme mohli udělat :)

   Bohužel se v jeho 4 letech ukázalo, že má těžkou artrózu, po konzultaci s naším panem veterinářem jsme mu začali dávat léky od fimy Canina, a od té doby nezakulhal a běhal jako štěně. Ale bylo jasné, že už s ním nemůžu moc cvičit a také procházky musejí být přizpůsobené. Proto začalo další přemlouvání.....

      Dostala jsem si do hlavy, že potřebuji dalšího pejska, jak na cvičení tak i na rozveselení Brita. Nakonec mi bylo opět povoleno. Rozhodovala jsem mezi boxerem, border kolii a německém ovčákovi. Začala jsem obvolávat inzeráty, nejprve na boxery, ale nakonec jsem se rozhodla pro tricolorní borderku. V květnu 2010, jsem narazila na inzerát, kde paní nabízela 3 tricolorní pejsky, domluvila jsem se, že si přijedu vybrat a to 5.6.2010, večer před tímto dnem jsem si to rozmyslela a pejska odmítla. Dostala jsem hlavně strach z reakce Brita, ale samozřejmě jsem toho následně litovala.... 11.6.2010 když jsem vlakem přijížděla z intru na mě na nádraží čekal otec a na vodítku mě tricolorní štěňátko borderky. Dozvěděla jsem se, že paní v neděli volali a ve středu pro něho zajeli. Bylo to veliké a krásné překvapení. Pejsek dostal jméno Max. 

Nejvíce s Maxem cvičím dogdancig, který mě velmi baví ( 11let jsem dělala scénický tanec, tak asi i proto:)), máme složených několik zkoušek a další nás čekají a dle času objíždíme závody a semináře.. Dále děláme dogfrisbee, poslušnosti, kde máme složené zkoušky ZOP,ZZO, BH, OB-Z a na další trénujeme. Dále děláme scootering, agility a samozřejmě se snažíme podnikal výlet, dogtreky.

Bohužel nás Briteček opustil v březnu 2013, byla a je to ohromná ztráta! Nečekala jsem to a do teď tomu nemohu uvěřit. Byl to ten nejlepší pes, kterého jsem si mohla přát. Nebyl bezproblémový, měl spoustu chyb, které jsme i způsobili naši začátečnickou výchovou, ale právě tím byl pro mě ohromný učitel, díky němu jsem přilnula ke kynologii a všemu okolo. Nikdy na něho nezapomenu a stále na něho vzpomínáme, věřím, že teď ho nic netrápí!!